Název spinocelulární karcinom napovídá, že nádorové buňky mají původ v jedné z vrstev epidermis, a to stratum spinosum, naléhající na bazální vrstvu. Primárně vzniká na kůži poškozené slunečním zářením – s projevy hyperkeratózy, hyperpigmentace, ztráty elasticity kůže. Manifestuje se především na kůži obličeje či temene starých lidí, na hřbetech, předloktích rukou.
Spinaliom se nejčastěji projevuje uzly, v pokročilejších fázích hrboly s květákovitým povrchem, ulcerací a krvácením. Základem v léčbě kožního spinocelulárního nádoru je totální excize s bezpečnostním lemem, v případě rozsáhlejšího nádoru hlavy a obličeje zákrok na plastické chirurgii. Nádory rozsáhlejší a infiltrující hlubší vrstvy jsou pak spíše vhodné pro kurativní radioterapii. Spinaliomy hlavy a obličeje nevhodné k řešení excizí a suturou a neinvadující do hlubších vrstev pod kůží jsou řešitelné kryalizací. Onemocnění může recidivovat po chirurgickém řešení nebo i po kurativní radioterapii. Navíc může mít i multifokální výskyt. V pokročilých případech lze zaznamenat i metastazování do spádových lymfatických uzlin, výjimečně i viscerálně. V těchto případech, kdy není vhodná lokální léčba, nebo je již vyčerpána, se jeví být efektivní podávání systémové léčby – imunoterapie checkpoint inhibitorem anti-PD-1 cemiplimabem.
V následující kazuistice demonstrujeme historii léčby lokálně pokročilého spinocelulárního karcinomu u staršího, polymorbidního pacienta po vyčerpání lokálně kurativních metod.
MAT-CZ-2201306-1.0-12/2022